Matka příroda je pěkná děvka. (Murphyho 10.zákon)

Víchovské cyklotoulání 2011: Po strašném ránu nakonec príma den

11. července 2011 v 8:55 | Fonfus |  Stojí za pozornost
Úvodem
.
Asi si nevzpomenu na podobně strašlivé ráno, jako bylo to sobotní, dne 25.června 2011. Již potřetí jsem se se svými přáteli přihlásil na již 9.ročník Víchovského cyklotoulání, které má svůj start i cíl ve Víchové u Jilemnice. Výletu po Krkonoších v délce přesahující 80 km se každoročně zúčastní přes 200 cyklotoulačů. Výškovým vrcholem celého výletu je zhruba po 40 kilometrech Černá hora, poslední stoupání před sjezdem do cíle je stoupání z Vrchlabí až na Benecko. V cíli pak na účastníky čeká pěkné pamětní tričko a gulášek s chlebem. Tolik na úvod, teď k tomu příšernému začátku tohoto dne.
.
Strašných 200 ranních minut

.
Budík mi začal hrát v 5:35. Po necelých pěti hodinách spánku (pozdní noc jsem věnoval přípravám všeho oblečení, sušenek apod.), jsem docela v poho. Venku zataženo, ale neprší. Teplota 13 stupňů, čerstvá předpověď v tomto týdnu tradiční - zataženo, místy oblačno s přeháňkami. Pod sedačku přidělávám pláštěnku, vařím kafe a vyrážím přimontovat na střešní nosiče kolo. V půl sedmé mám být u kamarádky, která se mnou pojede také již potřetí. Docela stíhám, nevšímám si jen vybitého telefonu (ještě večer tam byly tři čárky!!!) a...chybějících cyklistických bot, které odpočívají na podlaze v komoře. Další zastávka je v Nové Pace, kde se k nám má připojit třetí kamarád do party. Předtím ale ještě pit stop v Kauflandu a rychlá koupě blatníků (kde se v sobotu po půl sedmé ráno bere v Kauflandu tolik lidí s narvanými košíky!). U pokladny musím se vší slušností žádat, aby mě lidé s narvanými košíky pustili s blatníky za 80 Kč před sebe. Odcházím s pocitem vítěze, netuším ještě, jak složitě montovatelné blatníky jsem koupil. Před Kumburským újezdem mi došly ony již zmíněné boty v komoře. Mám pocit, že chvilku jel náš Ford Focus na autopilota. Myslím, že se mi zastavil dech, tep, snad i srdce. Krve ani jiných tekutin byste se ve mně v tu chvíli nedořezali. Situace byla zdánlivě dobrá v tom, že jsem neřídil v původně plánovaných sandálech, ale nějakým prozřením jsem si ráno obul své sněhově bílé adidasy na běhání. Ten hlavní důvod mého zděšení byl ten, že mé oboustranně zacvakávací pedály o velikosti zhruba 3x3 cm by si asi s mými botami na 80-ti kilometrech v horách moc nepotykaly. Díky duchapřítomnější Ále a jejím kouzlům s baterkami a SIM kartami volám o pomoc Mirkovi do Nové Paky, pak i dalším kamarádům do Jilemnice marně doufajíc, že se mi nějakým zázrakem boty objeví v kufru. Prd. Neobjevily. Mám jen tři možnosti. Buď se vrátím do Kosmonos pro boty a zbytek party mě zaregistruje na startu a vyrazí napřed, nebo si koupím nové cykloboty - nebo si koupím standardní pedály. S variantou otočit se a vzdát to jsem si nehrál vůbec. Ta by se ke mně nehodila. Domů pro pedály jsem nejel, dávat za druhé cykloboty částku přes 1500 korun se mi také nechtělo, takže jsem šel do nových pedálů. Pouze jilemnický Intersport byl v sobotu ráno po osmé otevřen. Prodavači - namísto aby mi potvrdili, jaký jsem jelito - mě utěšovali a dávali všanc své vlastní příhody, které mě měly utvrdit v tom, že se vlastně až tak moc nestalo. Půjčil jsem si i klíč velikosti 15, málem jsem zdemoloval auto (to když mi klíč vyletěl z ruky) a pořezal se na dvou prstech jedné ruky pár vteřin po sobě. Pak si mě pán z Intersportu všiml a svým zásahem mi pomohl. Tímto mu musím vyjádřit svůj obrovský díky, v zásadě lze říci, že svou pomocí překlopil mé vidění onoho dne do světlejších barev. Vděčný a špinavý nakládám kolo zpět na střechu a přesouváme se na parkoviště ve Víchové, nedaleko od startu Cyklotoulání. Snažím se namontovat ráno zakoupené blatníky, přední jsem na místě vzdal, zadní jsem jen tak nasadil po zjištění, že sedlová trubka je o nějaký ten milimetřík tlustší, než plastová objímka k balení přiložená. Toto vše se stalo do 8:55 hod., kdy se naše trojka přiřítila na místo prezence, kde už bylo vše uklizeno. Jen jsem polknul a dezorientován v prostoru a čase jsem byl nadšen, když se objevila jedna z pořadatelek a zaregistrovala nás. Přesně v devět jsme vyrazili na osmdesátikilometrovou trasu Krkonošemi.
.


Na cestě
.
Okluzní fronta i brázda nízkého tlaku vzduchu nám daly pokoj. Jen jednou jedinkrát jsme lehce zmokli, a to při stoupání z Černého dolu do Jánských lázní - jednalo se ale snad jen o desítky kapek, které se nám marně snažily zkřížit cestu. Nadšeně jsme přijali možnost občerstvení na zhruba 20.km a pak 55.km, slané croissanty a sladké plněné šátečky byly famózní, zejména v kombinaci s ISO nápojem to nemělo chybu. Nohy navyklé na těžkou práci ze spinu poslouchaly, nakonec jsem docela i zapomněl na to, že vlastně jedu v lehkých sportovních botách a bez klipsen.
.
V hospodě v Jánských lázních byl dle vyjádření ostatních cyklotoulačů "nějakej divnej vrchní", takže jsme se zde dlouho nezdrželi. Zdržela mě jen tma u umyvadla na WC, kde mi při plnění lahve vypadla těsnící gumička, kterou jsem po několika desítkách ohmatávání podlahy našel. Mňamka. Pak už následovala cesta na vrchol cesty - Černou horu.
.
Černá hora. Ne rádio, kopec
.
Ten kopec je dlouhej a táhlej, ale když máte něco v nohách (a nemusí to být tisíce kilometrů), jde vyjet. Když jsem některé kolegy s relativně těžkým převodem předjížděl, ozývaly se poznámky jako "No jo, to se pozná, když někdo chodí celou zimu na spinning." "Dojde mi až za chvíli," odpovídal jsem, a jako důkaz jsem je v poslední pasáži opět potkal - to když mě svým lehkým převodem dojeli v době mého chytání druhého a dalších dechů. Ta poslední pasáž je teda hodně příkrá, tam když jdete ze sedla, máte pocit, že přední kolo půjde nahoru…motivace ale byla každý rok stejná - restaurace Sport, naposledy se skvělým masem na paprice. Letos ne, zavřeno. Prostě za mčeno, žádná cedule, nic. Šlus. Vítejte v Česku. Pokračovali jsme tedy hladoví krpálovým sjezdem až na Kolínskou boudu. Tam to kmitalo (obsluha) i chutnalo (jídlo a pití). O to horší byl další rozjezd.
.
Zima, vítr, bláto, ale toho jen trošínek
.
Druhá půlka trasy byla opravdu dost drsná, počasí se od nás hned v jejím úvodu odvrátilo - byť jsme nezmokli, profoukli jsme dost slušně a cestou k chatě Svornost jsme si ještě užili pěkného bahnivého porochnání. Mirkovi se v jednom takovém bahně podařilo na fleku zastavit, ladným skokem opustit potápějící se kolo, a jeho vytažením protrhnout vytvořenou hráz a tím zpřístupnit cestu pro další cyklisty. Po drastickém sjezdu,ze kterého nás, kteří si vážíme života, bolelo od soustavného brždění všech deset prstů na rukou, následoval již příjemnější sjezd ke druhé občerstvovačce a výjezd do Strážného.
.
Hnus za hnus
.
Tam jsme se dohodli, že nepojedeme po oficiálně značené trasem kterou jsme měli - díky loňské uzavírce silnice Strážný - Vrchlabí - již vyzkoušenou. A byla to tenkrát strašná objížďka, kterou jsem počastoval mnoha nelichotivými jmény…takže letos jsme si několikakilometrový sjezd užili dosyta, a když jsme se blížili k silničnímu stoupání na Křížovky, zjistili jsme, že se zde koná závod autoveteránů do vrchu. Takže jediná varianta, nechtěli-li jsme vyměknout a jet z Vrchlabí rovnou do cíle, byla sjezdovka, kterou jsme předloni tak proklínali. A proklínali jsme ji i letos. Celou cesti jsme pod lanovkou tlačili kola, funěli (zrovna jako na potvoru šajnovalo sluníčko), a nahoře padli polomrtví. Jeden hnus jsme tedy letos přeskočili, abychom do druhého neplánovaně spadli.
.
Konečně napotřetí na Benecku - a šup dolů na guláš
.
Nakonec ale přece jen důvod k úsměvu. Jelikož nás Ála strašně, ale fakt strašně přemlouvala, abychom letos vyjeli z Křížovek až na Benecko, nechali jsme se s Mirkem po dlouhém přesvědčování ukecat a přes strniště jsme dojeli až k silnici vedoucí na Benecko, a odtamtud až do cíle. Po nějakých sedmdesáti kilometrech v nohách jsem se toho závěrečného stoupání bál víc. Jako odměna následoval více než pětikilometrový sjezd až do Hrabačova, a necelý kilometr ke guláši s chlebem. Krátký odpočinek na sluncem prozářeném stadionku ve Víchové, poslední přesun k autu a spokojený odjezd. Všichni jsme to zvládli, fyzicky pravděpodobně nejlépe za ty tři roky, kdy tuto akci jezdíme. Zlí jazykové tvrdí, že pořadatelé prý chystají na příští rok nějakou specialitu, když už je to výročí…šuškalo se něco o 120 kilometrech a Harrachově…no, berme to s rezervou…pár piv už mezitím padlo… Za rok ale nebudeme chybět. To bychom si nemohli udělat.
 


Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 23:15 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 tenney tenney | Web | 20. června 2015 v 4:48 | Reagovat

nebankovní půjčka online příbram 8-)

3 horoscope horoscope | Web | 22. června 2015 v 20:52 | Reagovat

studentská půjčka české spořitelny :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama