close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Matka příroda je pěkná děvka. (Murphyho 10.zákon)

Už se na Vás vaří voda, pane řidiči

8. ledna 2009 v 23:39 | Fonfus |  Jak to vidím já
Hromadnou autobusovou dopravu cíleně nevyhledávám, ale ani ji neignoruji. Prostě sem tam ji použiji, a jelikož to není v době dopravních špiček, tak i docela rád. Použít hromadnou dopravu se mi, vlastně nám, hodilo i ono úterní odpoledne, kdy v kalendáři stálo datum 30.prosince.

Z Nového Boru k nám přijeli po více než roce naši kamarádi, Iva a Petr, s rodinou jsme je pozvali na úžasnou pizzu do italské restaurace La Vittoria v Kosmonosích. Mrzlo, bylo nasněženo, směrem dolů z kopce a na sluníčku se nám šlo do ulice Jana Bubna příjemně, za nějakých 25 minut už jsme si objednávali. Pizza ani nic kolem nezklamala, jen Ivě bylo docela chladno, a tak mě napadlo, že se na cestě zpět necháme vyvézt autobusem buď na náměstí, nebo v lepším případě až do Bradlecké. Nesporným "pro" tohoto nápadu byl fakt, že se právě jezdilo zadarmo. Moc jsme se netrefili do jízdního řádu, takže jsme vyšli pěšky ulici Pod Loretou, Loretu a zvonici jsme pěkně obešli, a přesně v půl čtvrté jsme byli na autobusové zastávce na náměstí. Zbývalo sedm minut do příjezdu autobusu číslo 171, spoje č.25.

Autobus přijel již za čtyři minuty. Manželka nastoupila s kočárkem a starší dcerou prostředními dveřmi, předními nastupovaly tři důchodkyně, všechny o berlích. I pojal jsem nápad: Vždyť se přeci neplatí, tak proč tady čekáme, když můžeme nastoupit i jinudy (jinak samozřejmě vím, že vepředu se platí, a že jinak se nesmí, ale v této situaci?). Důchodkyně a důchodci, Vietnamci a pár lidí mladší generace v tu chvíli ještě netušilo, co zažije.

Netušila to ani má rodina, ani naši přátelé, natož pak já, vynálezce nápadu nastoupit prostředními dveřmi. Když důchodkyně nastoupily, chytl jsem se madla, a v tom jsem uslyšel hlasitý téměř křik: "A teď si všichni, kdo nenastoupili předníma dveřma, vystoupí, a nastoupí znova předníma. Prostřední jsou jenom pro kočárky." "Cože?", řekl jsem, nechápajíc, co nám ten pán řidič, který normálně má sedět za volantem a otevírat a zavírat dveře, chce vlastně říct. Takže jsme nasadili tváře pokrových hráčů a čekali, že se konečně pojede. "…a upozorňuju Vás, že dokud si nevystoupíte, tak se odsud nehnu!", pokračoval řidič, a na důkaz, že to fakt myslí vážně, vstal a postavil se do uličky. Bylo vidět, že si je také vědom skutečnosti, že měl tři minuty oproti jízdnímu řádu ušetřené. Podívali jsme se po sobě, zakroutili hlavou, leč zareagovali jsme každý jinak. Já jsem vystoupil, nastoupil předními dveřmi, řidiči jsem řekl "Spokojen?", a šel zpátky ke kočárku. Konečná to byla pro Petra; vědom si své hrdosti, vystoupil a odpochodoval směrem do Debřské ulice. "To ještě zdaleka nebylo všechno", zahulákal onen milý řidič Dopravního podniku města Mladá Boleslav. To byl pokyn pro Ivu, která doprovázela a za ruku držela mou pětiletou dceru Anetku. Takže také vystoupily, dcerka sice nechápala, o co jde, proč ten pán tak křičí, ale opět nastoupily… ostatním cestujícím to bylo na první pohled šumafuk, možná už při cestě s tímto panem řidičem něco podobného zažili…

A jelo se. Cestou do kopce se manželka řidiče zeptala na jeho jméno; přijíždíme do Bradlecké, značně rozladěni, supíme, nechápeme to hulvátství člověka, který neumí slušně jednat s lidmi, ačkoliv je dnes a denně vozí. I kdybych pochopil, že z principu odmítá respektovat nástup jinými dveřmi, než předními, i když se jezdí zdarma, nedokážu pochopit způsob jeho jednání. Může být někdo tak arogantní a ještě k tomu tak pitomý, a přitom sloužit lidem?

Můj černý předpoklad, že řidič bude ignorovat naše znamení, aby v Bradlecké zastavil, a popojede natruc aspoň o pár desítek metrů dál, se naštěstí nevyplnilo. Otevírají se dveře, manželka žádá, aby řidič snížil podlahu autobusu, aby do zasněženého příkopu alias na zastávku Bradlecká mohla s kočárem vystoupit. "Nemůžu", zní arogantní odpověď. "A proč?" "Mám to zamrzlý." Aha. Takže šup, kočár do rukou, a vystupujeme.

Ještě notnou chvíli celou tuto příhodu rozdýcháváme. Iva vysvětluje Anetce, že to byl zlý pán, a že se mu to vrátí. Tak, aby zlo bylo potrestáno nejen v pohádkách. A proto doufám, pane řidiči Kuncíři, že jeden z těch kotlů, ve kterých se prý vaří voda pro lidi, jako jste Vy, je už teď označený Vaším jménem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama