13. května 2008 v 17:03 | Fonfus
|
Ne že bych měl něco proti deskám a DVD (i když DVD Dire Straits jsem zatím viděl jen jedno...), ale Knopfler s živou kapelou za zády je zážitek vskutku neuvěřitelný...
Velice slušně zaplněná T-Mobile Aréna byla poprvé překvapena hned úderem deváté; řekl bych, že koncert začal na vteřinu přesně podle údajů na vstupence - což je jev, který se jen tak nikde nevidí (konečně se splnilo ono "odměníme včasně příchozí")
Na pódiu se objevila sedmička skvělých muzikantů, dle slov samotného Knopflera šest multiinstrumentalistů a on. Decentní scéna, světel tak akorát, spíše méně, zvuk při první písni úděsný (ten klasický odraz od protější stěny mě skutečně dost strašil...), pak si uši zvykly a mohly se soustředit jen na libé tóny...
Knopfler začal svou sólovou dráhou; hned druhá píseň Why Eye Man, ve které naplno zazněly snad všechny nástroje na pódiu, lidi pomyslně zvedla ze sedadel...i další písně byly provedeny hudebně rozkošatěle, Knopfler se svými parťáky se nebáli "improvizace" a mnohdy tak tiché hudby, že jste si mohli povídat s kamarádem na dvacet metrů... Oproti studiovým nahrávkám byly písně natahovány, ale nestaly se nudnými, byly obrovskou hudební silou dovedeny do vrcholu, pak pomalu klesaly níž, a když už se zdálo, že zmizí do ztracena, hudebníci zařadili vyšší rychlost a přišel další vrchol... neuvěřitelně zajímavé, krásné... Knopfler střídal skladby ze svých posledních čtyř řadových alb, nejnadšeněji publikum přijalo skladby z alba Sailing to Philadelphia; kromě titulní skladby zazněl i "otvírák" What It Is.
Po čtyřiceti minutách začalo piano vyťukávat tóny megahitu Dire Straits Romeo and Juliet a hala vybuchla , když hned poté muzikanti vypálili Sultans of Swing, v rámci koncertu do té doby jasný vrchol...zajímavé bylo, že i když se jednalo o parádní rockový nářez, zvuk nebyl přeřvaný.
Pak Knopfler představil hudebníky; všichni byli výborní, "nej" byl výškově malý multiinstrumentální Skot, jehož jméno jsem nezachytil (a které určitě najdete u "oficiálních" recenzí). Z alba Kill To Get Crimson měla největší úspěch skladba True Love Will Never Fade, kterou na desce najdete jako první. Obrovskou energii vložili hudebníci i do dalšího hitu z desky Sailing to Philadelphia - Speed Of Nazareth. Skladba skvěle postupně gradovala a publikum nadšeně aplaudovalo.
Deset minut před půl jedenáctou se rozezněly první tóny neuvěřitelné skladby Telegraph Road , podle mnohých jedné z nejlepších od Dire Straits vůbec. A trvala celých 14 minut. Pro mě absolutní zlatý hřeb večera ! Tu skladbu znám v živém podání od Dire Straits (super), v českém znění od Roberta Křesťana (nejdříve s Poutníky a poté s Druhou trávou - obě verze miluju), ale naživo...to bylo naprosto super. I osvětlovač se nakonec rozvášnil...
Obrovské ovace, odchod muzikantů do zákulisí, jak už to tak bývá, že...ale Mark Knopfler se nechal dlouho přemlouvat. Nicméně přišel s prvním přídavkem - neuvěřitelná skladba Brothers In Arms (v závěru s jemnými tóny tahací harmoniky), pak So Far Away, a na závěr - stylově - Local Hero; úžasná instrumentálka ze stejnomenného filmu. Pět minut před jedenáctou večerní byste minimálně v této části Prahy hledali jiného místního hrdinu jen hóóóóórko těžko. Koncert jako takový fakt neměl chybu. Snad mi chyběla jen Private Investigation.

Mnozí novináři se do rockových muzikantů, kteří hrají již desítky let, navážejí kvůli tomu, že žijí ze svých klasických hitů (rozuměj starých) a ani se nesnaží přivézt "novou show". Myslím, že kdyby byl Knopfler v Praze každý rok, tak bychom asi pokaždé koncert z nových písní přivítali. Ale takto, ruku na srdce : kdo z těch tisícovek návštěvníků přišel za novými Knopflerovými hity ? Nejsou špatné, chraň Bůh (i když na deskách mnohdy uspávají), ale období Dire Straits bylo přeci jen úspěšnější. A z tohoto období se rekrutovala většina fanoušků, kteří v neděli večer na koncert přišli. A hity z období Dire Straits přivítali vždy s mnohem větším nadšením, než hity ze sólové dráhy. Knopfler tedy předvedl to, co fanoušci chtějí.
Jedno negativum ale zmínit musím. Netýká se však hudby, ale haly. Sezení bylo naprosto nedůstojné události i vynaloženým penězům za vstupenku. když už jsem našel svou sedačku a jemně z ní odstrčil sousedícího návštěvníka, zjistil jsem, že se mi kolena zašprajcovala o "opěrku" řady přede mnou. Takže jsem se dvě hodiny kroutil, zaháněl mravenčení a loktem pravidelně popichoval již zmiňovaného souseda. Fyzický zážitek docela ukrutný. (Jen mě napadlo, že ačkoliv na každé "sedačce" byla jakási reklama na erekci nebo co, že bych ji snad v neděli ani mít nemohl, co se prostoru týče . Hudební orgasmus jsem ale měl, a to opakovaně ...
.jsem čmelák a potřebuji se nutně dozvědět něco víc o tom,
jak se dá prožít ( hlavně " OPAKOVANĚ " ) hudební orgasmus ? Pokud to tedy není tajné ... Musí to být velice vzrušující záležitost .... můžou to zažít i čmeláci ? Není tento dotaz autorovi přespříliš osobní ?
Ale jak jinak položit osobní čmeláčí otázku neosobně ? Jde to vůbec ? Mohou se vůbec čmeláci zapojovat do komentářů k tak
výstižným a tolik živým článkům ? Neurazí se autor, že mu
píše někdo z docela jiného světa ... z hmyzího světa ? Můžu se jako čmelák " položit " na autorův článek tak, abych nasál
tu vůni a chuť autorova prožitku a mohl být alespoň v čmeláčí
mysli tam, kde by čmelák nikdy neměl být sám
...ať už je to koncert nebo jiná živoucí událost ? Snad se pan autor neurazí,
že píše někdo TAK MALÝ .... někdo, kdo se v tomhle světě přehlédne skoro tak snadno, jako hmyz ... prakticky se dá zahnat mávnutím jedné ruky ...i když někdy ne, někdy se musí máchnout víckrát, to když je čmelda zrovinka ve formě a chce skotačit víc, než je zdrávo, když chce alespoň trošičku vystrčit svalíček na jedné ze svých slabých nožiček, když chce ukázat sílu svých křídel a své touhy ALESPOŇ JEDNOU SI SÁHNOUT .... alespoň jednou se dotknout, přistát TAM, kde je " ČMELÁKŮM VSTUP ZAKÁZÁN " .... tam, kde je lidské teplo a kde by zrovinka
ten družný a smutný čmelák chtěl snít svůj sen o opakovaném " hudebním orgasmu ", jaký zažil autor sám ... čmelák sic autorovi závidí, přesto přeje ... čmeláci totiž nejsou zlí, možná svým hlasitým bzučením leckoho vylekají, ale to není zlý úmysl, to si jen zpívají ... neohrabaně, živě a po svém .... originálně - to je ten nejlepší výraz ... tak a čmelák se chce teď poklonit autorovi
( i se svými křídly ) ... Autůrku, víš, že jsi šikovný, úplně nejšikovnější a Tvá slova " žijí " a čmeláky " hladí " na duši ? ... i když jsem JEN ČMELÁK ... děkuji Ti, že jsem díky
Tvému článku mohl alespoň na chvilku být a bzučet si spokojeností na koncertu tak charismatické a podmanivé hudby...a jelikož čmeláci krom čtení mezi řádky umí i slyšet v jakémsi " hmyzím mezičase " ...tak, aniž jsem si to uvědomil, nejspíš jsem
prožil " hudební orgasmus " ououách ... nebyl opakovaný, ale chvěla se mi křídla, čmeláčím tělem projel blesk a elektřina mě totálně zkroutila všechny nožičky VČETNĚ T Y K A D E L
... a co teprve PRUHY ! ... v jedné chvíli se obě barvy slily v jednu, takové to bylo krásnéééé .... Snad, doufám ... že někdy příště zažiju čmeláčí hudební orgasmus s tím, že budu sedět autorovi třeba na rameni nebo na jiném " zajímavějším " kousku těla, třeba se pak lidský orgasmus dokáže prolnout se čmeláčím ... bude pak takový hudební sopečný výbuch vůbec snesitelný a únosný ?
A pokud ano, nestane se z toho NEZDRAVÁ ZÁVISLOST ? ... nebo lépe řečeno ZDRAVÁ NEZÁVISLOST
;o))))
...tolik potřebuji znát odpověď a vyjádření autora, ale bohužel
nemohu uvést čmeláčí e-mail .... čmelák totiž může při své malosti
být jen malou součástí jiného komentáře bez nároku diskuse ... to bzučení by mohlo někoho vylekat ... copak je to normální, aby se čmelák klíďo pletl do lidských záležitostí ? ...no není, proto čmelák zůstane anonymní ... možná
.... ale zůstane mu SEN,
sen o prolnutí člověčího těla s tělem čmeláčím ... a o společném
(nejenom) hudebním orgasmu .......................
A MĚ-ČMELÁKOVI navždy zůstanou v paměti má vlastní slova a myšlenky, které jsou určené jen mě samotnému, jelikož jsem si je napsal jak se říká NA TĚLO : "....jen malá, malounká hromádka vyplašených vět a frází se kdesi v koutku mazlí s prachem ... a Ty víš, co Ti tak schází ... srabe, miluj se dál se svým strachem..."
Dost výstižné pro čmeláka, který nemá odvahu " vyletět ze snového světa " a zkusit dýchat skutečný vzduch, cítit skutečné květiny, slyšet skutečnou hudbu přírody, vidět skutečné čmeláky,
ochutnat skutečný hudební orgasmus, ohmatat si skutečnost jako takovou .... co se na tohle dá říct ? .... nic ... tak dobrou noc autorovi a hodně dalších prožitých a psaných a citem provoněných úspěchů .... jestli tohle vůbec k autorovi dorazí, to nevim