V lednu tohoto roku jste na těchto stránkách mohli číst informaci o tom, že v Kosmonosích, ve čtvrti zvané Canaba, byly objeveny stopy upozorňující na možný výskyt jakýchsi kočkovitých šelem uprostřed lidských obydlí (odkaz na původmí článek zde : http://fonfus.blog.cz/0801/objev-blogu-jsou-v-kosmonosich-gepardi )
Od té doby jsem hovořil s mnoha lidmi, které tento článek zaujal. Ale jen nejbližší sousedé věděli, že - ač psán s velkou nadsázkou - informace zde uvedené byly postaveny na reálném základě. Ti lidé uvedené šelmy, říkejme jim třeba gepardi, jasně viděli. A ne jednou.
Do dnešního dne mi chybělo to hlavní : jasný důkaz . Jasně, lidem, kteří gepardy viděli, můžete stokrát věřit, ale v momentě, kdy je uvidíte sami, jste minimálně překvapeni, stejně tak, jako jsem byl překvapený dnes krátce po poledni já. Dnes jsem je poprvé sám viděl, a přináším vám všem jasný důkaz, ve formě fotografie :

Více fotografií jsem již pořídit nestihl. Důvod byl jednoznačný : našeho 2,5 kilového yorkšíra šelmy, které byly volně na zahradě, a od nichž mě dělil jen zhruba metrový plot (!), natolik zaujal, že jsme měli co dělat, abychom jej donutili přestat gepardy provokovat (nebo možná svádět? :-) a téměř v ruce jsme ho odtáhli pryč. Každopádně, ačkoliv pán - asi majitel, nebo chovatel - stále přerušovaně pískal na píšťalku (asi jako japonská dívka na psa jménem Goro, když se jí zaběhl do blízkosti Tokia), šelmy toho vůbec nedbaly a po několika ladných skocích na našeho psa, a tedy i na mě, zíraly jen skrze drátěný plot, tak na metr, metr a půl. Pocit nic moc, to říkám upřímně. A zatímco se pan chovatel - povely v cizím jazyce prokládanými pískáním na píšťalku - marně snažil zjednat si pořádek, vyděšená manželka čapla dceru, já psa, a bič a pryč !
Chce se mi věřit, že gepardi, nebo co to vlastně je, jsou skutečně mazliví a přítulní, a že by nikomu neublížili. Ani psům, chodícím okolo, ani dětem, kteří jsou těmito tvory fascinováni, ba ani dospělým lidem. Chce se mi věřit, ale nevěřím. Vždyť - co by gepardovi bránilo přeskočit ten metrový plůtek, kdyby k tomu byl někým nebo něčím vyprovokován ? Nakolik by nás, aktéry tohoto příběhu, ochránila píšťalka majitele a jeho anglické nebo jaké pokyny ?
Máme se bát ?
Nebo máme čekat, až se majitel i se svými "číčami" přesune jinam ?
Nebo máme čekat na první - a snad ne rovnou tragický - střet ?
Nebo přeháním ?
Nebo…. ?
*
Čtěte také :
.no když vidím ten plůtek, rozhodně bych strach měla, i když , pravda, tvorové jsou to nádherní..ale aby takhle téměř volně byly na zahradě..nevím, nevím..