
Vlasta Redl, tentokrát již bez kapely, která je jmenovala Každý den jinak, vystoupil v rámci festivalu Jičín - město pohádek v pátek 14.září na nádvoří jičínského zámku. Jakožto jeho velký fanoušek jsem byl zvědav, jak bude jeho sólový koncert vypadat (naposledy jsem Redla viděl ještě s kapelou, která se jmenovala Každý den jinak při rozlučkovém turné v Jablonci v prosinci loňského roku - recenzi naleznete v této rubrice).
No, Vlasta Redl nepřekvapil. Kvůli chybějící kapele upustil - logicky - od rockových nářezů, jedinou výjimkou byla snad jen píseň Příteli, kterou doprovodil na svých milovaných klávesách; nicméně glosy o jejich pořízení včetně závěrečného "bicího" sóla včetně Holky s citrónovou šálou jsem slyšel snad již po čtvrté. Navíc mi opět přišlo, že Vlasta "nepotrénoval" - opět dlouho hledal podklady, které chtěl, a čas přitom běžel.
Vlasta si s sebou přivezl dva hosty : Luboše Javůrka z Bokomary, jehož píseň Okno do ulice byla jedním z vyvrcholení koncertu, a Svíťu, který zahrál na fujaru a poté doprovodil Redna "na pilu".
Vlasta je bezesporu skvělý skladatel, muzikant, velice dobrý zpěvák a výrazný bavič s nakažlivým a
svérázným humorem. Zdá se mi ale, že si někdy neuvědomuje, že lidé si přišli poslechnout a také zazpívat jeho hity, ne se jenom smát. Navíc my, kteří na jeho koncerty chodíme řekněme každý rok, už většinu vtipů známe. Tento jeho poslední koncert chvílemi působil jako humorné pásmo plné vtipů a improvizací prokládané písněmi. Myslím si ale, že lidé přišli právě na ty písně a poměr by tedy měl být opačný.
svérázným humorem. Zdá se mi ale, že si někdy neuvědomuje, že lidé si přišli poslechnout a také zazpívat jeho hity, ne se jenom smát. Navíc my, kteří na jeho koncerty chodíme řekněme každý rok, už většinu vtipů známe. Tento jeho poslední koncert chvílemi působil jako humorné pásmo plné vtipů a improvizací prokládané písněmi. Myslím si ale, že lidé přišli právě na ty písně a poměr by tedy měl být opačný.Přišlo mi, že Vlasta někdy bavil především sebe - improvizoval, filozofoval, vzpomínal. Skutečně byly okamžiky, kdy jsem se nudil. Vždyť - kolik vlastně zahrál písní ? Deset ? Za hodinu a půl skutečně nic moc. To, že jsem se chvílemi hodně smál, je sice dobré, ale k tomu slouží jiní umělci. Těch písní, které by chytly za srdíčko, bylo jako šafránu.
Můj celkový dojem z koncertu je tak nějak rozpačitý. Řečeno slovy kolemjdoucího diváka - Vlasta se nepředřel. Ještě že to, Vlasto, bylo jenom za sto.