14. dubna 2007 v 1:11 | Fonfus
|
Velký den pro všechny příznivce kapely Pink Floyd a zejména pak autora většiny floydovských hitů Rogera Waterse nadešel v pátek třináctého dubna večer. Vyprodaná Sazka Arena se chvěla plna očekávání báječné show - a Waters ji nezklamal. V rámci turné The Dark Side Of The Moon Live přijel do Prahy s celým doprovodným ansáblem z Curychu a kromě již zmíněné desky, kterou s kapelou předvedl celou, nabídl průřez celou tvorbou skupiny Pink Floyd a navíc ještě představil dvě vlastní písně - The Perfect Sence a výrazně antimilitaristickou a protiamerickou novinku Leaving Beirut. Věkové složení návštěvníků bylo velice pestré, také mě překvapilo velice výrazné procento žen mezi diváky. Neptejte se mě proč mě to překvapilo, sám nevím…
Show začala kvůli již pravidelnému pozdnímu odbavení návštěvníků Sazka Areny ve čtvrt na devět, ale již čekání bylo originálně krácenou vtipnou, ba přímo geniální projekcí a hudbou. První vypalovačka - In the Flesh - Rogerův pravidelný zahřívák - zakončený ohňostroji. Hned poté zazněla skladba Mother, kde se poprvé představila jedna z trojice úžasných vokalistek. Další skladby - Set the Control For the Heart of the Sun a Shine On You Crazy Diamonds vzpomněly zakládajícího člena kapely Syda Barreta. Z alba Wish You Were Here zazněla ještě oblíbená titulní píseň a také Have a Cigar. Tři písně také připomněly poslední album pod hlavičkou Pink Floyd - The Final Cut - přičemž zejména The Fletcher Memorial byla úchvatnou poctou všem padlým vojákům - a zaktualizovaná videoprojekce také používala spousty aktuálních záběrů z irácké války. Člověku v těchto chvílích také došlo, proč se téměř třiašedesátiletý Waters vláčí se svou kapelou doslova po celémm světě (v březnu koncertoval v Latinské Americe), když by si mohl v klidu

doma užívat svého jmění, třeba jako ostatní členové kapely Pink Floyd. On ale, jako zapřisáhlý pacifista, který díky válce nikdy nepoznal svého otce, brojí proti americkému způsobu vidění světa a silovému prosazování americké politiky pod záminkou boje proti terorismu. Jeho "neláska" k Bushovi a americké vládě vůbec byla jasně patrná v písni Leaving Beirut, a pak také ve skladbě Sheep z alba Animals, při které nad diváky létalo obrovské růžové prase popsané protiválečnými nápisy, výzvami k odstranění Busche a jménem Dicka Cheyneeho u prasečího řitního otvoru. Inu - Roger Waters. V první půlce zazněla ještě Watersova "hymna" sólové kariéry - úžasná skladba The Perfect Sence, která ale při vygradování byla výrazně přeřvaná, až se v ní utáběl hlas vokalistky. To byla ale jediná vada na kráse první části koncertu, která trvala 75 minut, a během něhož se nad námi kromě prasete vznášel i kosmonaut.

Naprosto jedinečný kvadrofonní zvuk Watersova koncertu (reproduktory byly skutečně snad všude) vyzněl nejlépe ve skladbě Sheep, poslední to skladbě před přestávkou, ale zejména pak v průběhu všech skladeb z alba The Dark Side Of The Moon. Ale nebyla to jen pastva pro uši - nápaditá videoprojekce a světelné efekty, včetně tolik známého "loga" desky - duhového jehlanu - zaměstnávala i oči patnácti tisíc diváků. Nejsem sice oddaný příznivec této desky, respektive myslím si, že by se našly 2-3 mě sympatičtější (floydofilové snad prominou), ale dnes jsem tyto skladby hltal od začátku až do konce. Koncertu také prospělo, že všechny skladby nezpíval Roger sám - nechával vyniknout i ostatní a často zůstával spíše v pozadí. Představení mělo obrovský spád, a krátce po půl jedenácté, s posledními tóny skladby Eclipse došlo k první děkovačce. Sazka Arena freneticky a většinou ve stoje tleskala, dupala, pískala a vyžadovala si přídavky. A ty skutečně přišly - nejdříve klasická Another Brick In The Wall (pro mě již rádiová odrhovačka, která ale v živém podání s podporou patnácti tisíc párů dlaní získala pro mě nový náboj), a poté překvapení - to, že na konci zazní jedna z nejoblíbenějších floydovských skladeb - Comfortably Numb, to jsem čekal - ale že k tomu (stejně jako na desce The Wall) připojí ještě skladby Vera a Bring The Boys Back Home, to mě velice příjemně překvapilo. Ale při pohledu na doprovodnou projekci, kdy jsme sledovali záběry z války v Iráku, to zase dávalo svou logiku.
Koncert trval téměř 2 a půl hodiny čistého času a všichni členové kapely zaslouží absolutorium. Navštívil jsem i Watersovo vystoupení v T-Mobile Areně v červnu roku 2002, které bylo zhruba ze tří čtvrtin hudebně stejné, ale dnes to mělo všechno ještě něco navíc - energii, nápady, efekty, překvapení - většina diváků byla v transu od prvního do posledního tónu a byla vděčná za přestávku na rozdýchání. Snad všichni odcházeli nadšeni, někteří až překvapeni, jak skvělé to bylo.
Koncert, jaký nám Roger Waters s celou kapelou a "crew" dnes v Praze předvedl, se každý den nevidí a neslyší. Bylo to vrcholné představení, které snese ta nejpřísnější měřítka a moc bych si přál, aby poslední tóny Comfortably Numb nebyly těmi úplně posledními ,které jsme v Česku měli možnost v podání Floydů nebo Ex-Floyda naživo slyšet…. Kdo dnes v Praze nebyl, může skutečně jenom litovat.
Rogere, nezapomeň na nás s DVD záznamem z tohoto turné…
Hezky napsáno, ani už nemůžu k popisu koncertu nic dodat, jen snad, že písnička "Live in Beirut" se správně jmenuje "Leaving Beirut". Mějte se!