
Včerejší večerní televizní zápas semifinále Ligy mistrů mezi Manchesterem Utd. a AC Milán opět ukázal, jak pěkný, zajímavý, kvalitní a dramatický může fotbal být. Do poslední chvíle nejasný výsledek, maximální možné nasazení po celých 93 minut, počet střel téměř jako při hokejovém zápase, desítka naběhaných kilometrů v nohách středopolařů, individuální kvality jednotlivých aktérů, skvělá atmosféra… Byl to zápas, který bral chvílemi dech, oslava aktivního útočného fotbalu.
Těžko lze porovnávat s jiným televizním přenosem, který jsme měli v tomto týdnu možnost vidět - slavným derby pražských "S". Stadion byl sice vyprodaný, ale atmosféra zas až tak úžasná nebyla, fanoušci se opět nevystříhali až v televizi zaslechnutelným vulgaritám a nadávkám, a hra - téměř škoda slov. Sparta více bojovala a proto zaslouženě vyhrála, Slávia byla, zejména dopředu, dá-li se tak nazvat její sporadické dosažení půlky hřiště, naprosto tragická a nekoukatelná. Ukrutně jsem se nudil a říkal jsem si, že jestli toto je zápas lídra tabulky s druhým týmem v pořadí…jak pak tedy musí vypadat zbytek ligy. Vím, je to velice obecný závěr, najdou se mnohem atraktivnější zápasy než byl ten pondělní, ale jestliže snad půlka z top 20 hráčů má od 75.minuty křeče, je to alarmující.
Při pohledu na úterní galapředstavení v Manchesteru si říkám, že naši hráči by fyzicky odešli ještě před přestávkou. Rozumím tomu, že v našich, zejména finančních, podmínkách nemůžeme chtít rychlé sprinty s míčem na noze a hlavou nahoře, rychlé přihrávky na jeden dotek a akrobatické
zpracování balónu, ale aspoň fyzičku by ti naši mít mohli. Tempo je přece oproti špičkovým evropským zápasům nesrovnatelně pomalejší, hra je rozkouskovaná, hráči tedy mnohem více odpočívají. A stejně většina z nich fyzicky nestačí !
zpracování balónu, ale aspoň fyzičku by ti naši mít mohli. Tempo je přece oproti špičkovým evropským zápasům nesrovnatelně pomalejší, hra je rozkouskovaná, hráči tedy mnohem více odpočívají. A stejně většina z nich fyzicky nestačí !Jako obyčejný fanoušek Gambrinus ligy si přeju (nemohu-li počítat s trvalou individuální kvalitou a tudíž i častými pohlednými okamžiky) aspoň bojovné zápasy a maximální nasazení všech aktérů od první do poslední minuty zápasu. Budou-li hráči jezdit po zadku, diváci to ocení i bez technických fines.