V jednom měl prezident Klaus Novoročním projevu v pravdu : naše země je rozdělena na dvě názorově odlišné skupiny. O výrazu "studená válka" bych v tomto případě trošku polemizoval, zdá se mi trošku přehnaný, ale ve své podstatě aktuální stav vystihuje. Půlka obyvatel by chtěla, aby je stát štědře dotoval, aby zůstalo pohřebné a pastelkovné a mobilovné, aby přibylo ještě lékovné, jízdenkovné, chlebovné, a podobné státní bakšišné, druhé půlce si o zmínce o dalších sociálních podporách "chudým" minimálně zvedá žaludek. Pak přijde zpráva, že každý z nás, bez ohledu na pohlaví, věk, politickou orientaci a chuť poctivě pracovat, dlužíme díky nějakým oranžovým soudruhům 78 000 Kč. Na tuto zprávu, přesně podle vzoru potrefené husy, reagují nejdřívě právě Ti, kteří nemohou vystát modro-zeleno-nevímjakou koalici a její smělé plány daňové reformy, s hlasitým křikem , že oni přece nic nedluží. Právě oni však svými požadavky a svou volbou tyto dluhy pomáhali nejvíce vytvářet.

Měli bychom myslet hlavně na naše děti a děti jejich dětí. O tom, že státní finance nemohou zbankrotovat, byli dlouho přesvědčeni i obyvatelé Argentiny - a jak dopadli, přece dobře víme. Proto se mi chce věřit, že současná koalice začne spořit státní peníze , motivovat pracující k vyšším výkonům, a to zejména zaslouženou mzdou s nižšími daněmi a že začne demotivovat nemakačenky a netáhla k dalšímu flákání. I když jim současně budou v uších znít stížnosti stínové oranžové vlády , jak je obyčejný člověk vykořisťován na úkor vrstvy boháčů, kvůli kterým se přece ty daňové reformy plánují :- ) , musí svůj záměr provést, a nemyslet na to, jak jim to pak voliči s utaženými opasky při volbách spočítají.
Přeji vládě zejména, ať najde odvahu a dostatek hlasů. Pracuji poctivě, hodně a dlouho, nehodlám sponzorovat lenochy a simulanty, hodlám se podílet na sociálně spravedlivém systému, a nehodlám se již více zadlužovat. Proto mi nezbývá, než doufat, že se konečně dočkám. Když ne teď, tak už asi nikdy.