
Ta zpráva na Vlastových stránkách mě docela zasáhla : kvůli mnoha vážným i nevážným věcem se Skupina, která se jmenuje Každý den jinak sama rozpouští a na konci roku se rozloučí na mini šňůře (tedy šňůrce) i se svými posluchači. Těch koncertů je tuším šest, a ten poslední se odehraje v pražské Lucerně, kde by mělo vzniknout i jedinečné DVD se záznamem tohoto koncertu (odehraje se v pátek 22.12.06 ve 20:00 hod.). Jablonec nad Nisou se tedy stal pro mě nejvýhodnějším místem, kde jsem mohl Vlastu a jeho kumpány naposledy na živo shlédnout a trošku s nimi zapařit. Jejich pojetí lidové a folkové muziky je totiž natolik specifické, že na své si přijdou citliví folkaři, milovníci moravských lidových skladeb, fanoušci rockové muziky a občas i ještě tvrdších odnoží tohoto hudebního proudu. Osobně jsem Vlastu Redla viděl na živo čtyřikrát, z toho třikrát v boleslavském kině Fórum. Jednou sem přijel i se stejně cvoklými kumpány Samsonem Lenkem a Janouškem, a ten večer stál tenkrát taky za to :- ) Zaplněný hlavní sál jabloneckého Eurocentra se tak měl stát svědkem jednoho z posledních vystoupení takřka kultovní formace. Začalo se zhruba o 20 minut později, údajně kvůli frontám u pokladny. Nicméně nakonec bylo opravdu úplně plno, odhadoval bych něco mezi 800-1000 diváky. Hned první píseň - Ve vysokých horách - naznačila, že se bude hodně vzpomínat - a že je tedy na co. Kapela KDJ vzešla z kapely AG Flek, a tak se skladby tohoto seskupení prolínaly celým večerem. Nejvíce se jich z flekovské éry odehrálo z desky Dohrála hudba + 1 : Ve vysokých horách, Dohrála hudba, Město měst, Carpe diem… Dalším stavebním kamenem byla poslední deska seskupení Dopisy z květin, kterou kapela přehrála skoro celou (zejména skladba Vyletěly okná pak skutečně nabídla téměř metalový kravál). Muzikanti tak mohli využít základní kostru svého posledního turné ; zapojily také všestrannou písničkářku Petru Štanclovou (dříve známou pod přezdívkou Šany), která si udělala i na jabloneckém koncertu lehké promo své právě vydané desky Ze země vah (jelikož jsem si ji tam koupil, slibuji, že se k ní někdy na tomto blogu vrátím).
Redl se během večera vracel i ke svým úspěšným deskám Na výletě nebo O kolo zpět, došlo i na spolupráci s Jiřím Pavlicou a Hradišťanem (jeden z vrcholů přinesla diváky odzpívaná skladba Husličky). Vůbec poprvé jsem se pak dočkal živého provedení mé oblíbené písničky Jak vlastně vypadáš a pak také nečekaného přídavku (byly jenom dva) Carpe diem… Kdo tuto skladbu máte rádi, tak si umíte představit, jak krásné zhruba čtyři minutky to byly… Celkový dojem z koncertu byl víceméně pozitivní, místy však lehce rozpačitý. První hodinka byla vynikající, druhá (koncert trval zhruba 130 minut) byla vlastně celá rocková, tempo koncertu nebylo narušováno žádnými tesknými písněmi (chce se mi říct bohužel, protože tento prvek Vlasta téměř nenabídl), ale celkem stereotypní až zbytečná byla častá hudební sóla až "jamování" protahující písně - muzikanti se bavili, ale bylo to pořád o tom samém, člověk místy ztrácel přehled, kterou píseň právě poslouchá. Pěkné bylo napojení Bůh s Tebou Ameriko a 6a90 - i když také nic nového. Do vystoupení v Lucerně musí kapela ještě hodně zkoušet - to jablonecké přineslo spoustu chybiček, omylů a přehmatů - přesto však Redl s kapelou bavili. A proto lidé na koncert přišli. Uvidíme, kterým směrem se Vlasta Redl po rozpuštění kapely vydá. Držím palce nejen jemu, ale i nám, jeho fanouškům, ať je ta cesta správná.

PS: Zvláštní poděkování patří jabloneckým pořadatelům za to, že (jinak pohodlné) židle zarovnali do přesných zákrytů. To se nedá vysvětlit, ani pochopit, to se musí zažít.